Kdy? pohlédnu na tvou tvář, vidím v ní celý svět, jako ru?e co vykvétá z jara

a má celý medový květ. Slunce záříc a nikdy nevyhasínajíc, má? očka hnědá jako,

?těně od psíčka. Nevící a mlčky sedící, hledá svou stráň a mlčky kouká sem a tam.

Vlasy jen hladí dotyky očima, kdy? proletí je jen tvá má vteřina. Pod k?iltem schovávajíc,

na tvou tvář hledíc jasná zář. Mlčky sedí? a do země hledí?, nikdy neví? co se stane,

ale vyu?ij chvíle ka?dé. Zasní? se a uvidí? v?echno jasně. Jen tak sedí? a přoád hledí?,

mlčky hledá? pomoc a nehledá?, ale jasně hlavu zvedá? při prvním setkání, hned je zřejmé,

?e ?ivot nic nebrání. Odtrhnout se do tebe tě?ké jest,

jako kdy? ?ivot připraví ďábelskou lest. Pooci se nedostává a pořád tě vyhledávám,

kdy? promluví? a tvůj pohled, a? do srdce mi vletí hned. Mo?ná jen řeči se nedostává

a pořád mi v hlavě zní jméno jediné Ivana. Pořád jen hledám co se stane v záp?tí,

ale v mysli oči a pohled co vryli se mi do paměti. Jsi my?lenka z které ztrácím rovnováhu,

v mém srdci způsobila ránu. Čekám mlčky co se stane, kdy pofouká? mou ránu.

Připravenost prát se o tvou tvář, jeliko? du?e tvá je ta jediná.

Tvoje přítomnost na mě majíc účinky jak droga, doufám ?e padl sem ti také do oka.

Lep?í je nemít nikdy nic, ne? nemít tebe, i kdy? ztratit něco co nemít nejde,

a snad lep?í ztratit ne? s tebou nikdy nebýt.

Hoří, hoří hoří horní her?pická hospoda Hrbatý hrozen.

Hostintský Hrube? hýká hrůzou, honí hasiče hubuje,

hořekuje, huláká \"Haste honem hybaj hovada!\"

hasiči hovno hasí, hledají hlavní hydrant.

Hoří holubník, hnoji?tě, huspenina, hudebníkům housle,

harfy, harmonika, ha?i?. Hoří husitské halapartny,

hoří historické hebrejské hyjeroglyfi,

hoří hektolitry handlovaného henesi.

Hoří hrube?ova hnědá Honda.

\"Hilfe, hilfe!\" haleká histerický hemlajnovec Havránek.

\"Hoří hákenkrajz, himl hergot!\" \"Hu? hajzle!\"

Houf her?pických hokejistů ho hbitě hákuje holemi.

Hoří herna, hoří hubertusy honosné havelokyherecké

herecké honorace hrubě hazardujícími honoráři.

Hoří hřívy husutltských hřebců handlýře Hlavsy.

Hendycapovaným hoří hrby. Hoří holínky hospodáře hanáka, humus!

Hormonální hybryd homosexuál Horáček hladí hubici hasičské hadice hý?děmi.

Hinduista Hyr? hypnotyzuje Hodoníntský horizont \"Hurá hydrometeority!

Halucinace\"

Hoří hasiči horečně hledáný hlavní hydrant.

Hospoda hořela hodinu. Hotovo Hiro?ima hadr.

Hořeni?tě halí hustá hmla.

Hostintský Hrubě? hloubý hroby, hijeny hodují.

Já omlouvám se ?e tak náhle zmizel,

jsem o tom tehdy je?tě nevěděl,

tu?ky doufajíc ?e tu budu,

vypnul mi tatík internet bez studu,

já cítil se fakt hrozně,

?e slíbil sem a řekl něco hrozné,

kdy? ptala ses jestli tu je?tě budu,

tak já řekl ano určitě,

ale mělo přijít spí?e rozloučení,

je to hrozné, ale nezabíjí,

co stalo událo se,

to nikdo nezmění,

já omlouvám se pořád stále,

ale to mi nikdo neodpáře,

stačilo u? těch tlachů,

já posílám ti pozdrav hrochů. =o)

Nikdo neví o pomoci,

někdo u? je v její moci.

Slunce ?luté v koroně,

vlásky zaříc od tebe.

?ivá to je od přírody,

ale mrtvý nikdo není,

dokud své kouzlo nezmění.

Ten kdo ?ije nepředstírá

a ?ivě si pořád hrává.

Botky pěkné nosí směle

a pořád aktivně se baví bděle.

CO říci nikdo neví

a samo se to nevysloví.

Punk to je její

a bez Rocku ?ivot není.

Muzika je ambrosie pro u?i,

kdy? málo kdo to vytu?í.

Cigarety nejsou dobré,

díky tomu je skončit skvělé.

Napít se bez okolků,

ale nepřehánět to se musí.

Na internetu si směle brouzdá

a něco sem tam vykoumá.

Sportovní, moderní, značkové,

to jest oblečení ?pičkové.

Tetování prý si dá

a někdo v to i doufá.

Kolo, mobil, discmana,

a dal?í mo?né blbinky.

Technika nás zastává,

ale nebuďte jak hodinky.

Oči modré jak dvě tůňky,

co na nebi bez obláčků poletují.

Koukají sem a tam,

?mátrají co pak asi udělám.

Rů?ová je barva její

a to nikdo nezmění.

Eli?ka krásná jest princezna,

co ka?dý by si vzal,

jak v ní vidí vesna,

co vstoupila do sna.

Zapis si za u?i několikrát neříkej co si myslí?, mysli na to co dělá? , ale n-e-d-ě-l-e-j co myslí?.

Přátelé prověřuj ty prověřené obručí z ocele si připni k srdci. *226* *352*A předev?ím, buď v?dycky věrný sobě z čeho? pak jasně jak den z noci plyne, ?e nikoho sám nezradí?. *125*

Polonius z Hamletta - Shakespeare