Hodiny si hraju s náv?těvní Knihou aliaz Vzkazy a ty ?mejdi stejně nechtěj fakat :D no neni to k posrani :D asi tam hodim prapuvodni verzi a bude to =oD

Zatim provizorní náhradní náv?těvní kniha ZDE ... Jinak Klasicky Vzkazy pokud mi je zase někdo nehackne ... Ave

Roztomilost jen? vnímá skryté touhy, pod srdcem, na kterém čas se podepsal, svou touhou ovládat své city, vyznal slast jen pouhou, v něm? skryla se záhadná síla lísky a přita?livost jaká dr?í síly při sobě, pohledem změřit a vytváření představami zničit, mocná citová přízeň, co? způsobila známá lásky ?ízeň, po společném souznění a zaplnění prázdnoty v srdci, vytlačují lásky vněm přátelství a milý vjem, jen? způsobil vzájenou touhu po partnerství v zaplnění ?ivotem.

Jasné nádherné oči tvé jak dvě tůně rozkvetlé jsou rty pod těmito modrými zářemi jen? du?i svou tak odkryli přetvářka je záhadná a zda se býli krásné vlasy mívá? jak temné nite které osudem protkává oči tvé hluboké dlaně má? jako dvě poupata na kterých krásné čáry ?ivota nedá se bránit tvému osudu jest to jako kniha otevřená okno do tvé du?e karma které se smutek a zlo podepsalo září stejně jako slunce při zatmění dolýčky má? stejně roztomilé jak páreček poupat a krásnou du?i jen překrývá? ?e nepřehlédnutelná hloubka tvé osobnosti je, bílé zářící světlo jako kdy? dopadaje na temnou krásnou rozkvétajícíc rů?i její? ?ivot často brzo konečeje ale krása přetrvávaje a den s nocí skrývaje se jak rozkvět rů?e poupěte obal zádahy a tajemno zahaluje tvou podstatu ale někdo pohlédni i na druhou stranu ?ivot a smrt mohou být.

Jenom ?ivot a smrt co člověk sna?íc se vyplnit čas mezerující mezi ním a s nim, přítomnost i budoucnost jen jakýsimi malichernostmi v potřebách a útrobách du?e, přítmonost jen?e odehrává se ve spletitích rozmarech cest osudových na ně? se vázajíc v?echen smích i ?al majíc do na?ich myslí velký klam, linie ?ivotních nitek ně?ících a bezcílích kroků nesouc někam a přeci nikam, dopředu i dozadu v něčem bez nikoho, za co stát se jinými stojíc a le?íc v prostoru, být či mít svou vlastní podstatu v du?ích ukrytou, vyplnit něcotou jest nemohou, nemít sílu zabít nicotnou důvěru v nás samotných, ka?dý úděl nějaký v?ak onaký, co? přítomný společné pě?iny co klikatíc se po svých ní?inách v něm? ukryl se smysl ?ivota v nás.